Helium

helium helium

Výskyt

V malém množství se helium vyskytuje v zemské atmosféře (0,524 ml ve 100 l vzduchu), v radioaktivních horninách či zemském plynu. Nejvíce se však nachází ve vesmíru, kde tvoří značnou část atmosféry sluncí.

Vlastnosti

Helium je bezbarvý a mimořádně chemicky netečný plyn, protože jeho valenční elektrony zcela zaplňují valenční orbital 1s a znemožňují tak reakci s jinými prvky. Tvoří pouze jednoatomové molekuly a je těžko zkapalnitelný z důvodu nízké teploty tání, která je způsobena velmi slabými van der Waalsovými silami mezi jednoatomovými molekulami helia. Helium narozdíl od kryptonu, xenonu či radonu netvoří naprosto žádné sloučeniny. Tento prvek byl objeven roku 1868 francouzským astronomem Pierrem Janssenem (1824-1907) ve slunečním spektru, ale byl izolován z uranových rud britským chemikem sirem Williamem Ramsayem (1852-1916) až roku 1895 a nezávisle na něm i Perem T. Clevem a Nilsem A. Langleyem ve Švédsku.

Průmyslová výroba

Průmyslově se helium vyrábí frakční destilací některých ložisek zemního plynu. Okrajově se může získávat jako vedlejší produkt při frakční destilaci vzduchu.

Použití

Helium se používá hlavně k dosažení velmi nízkých teplot. Varem kapalného helia je možno dosáhnout teploty až 0,003 K. Dále se využívá na plnění osvětlovacích trubic a výbojek či na přípravu speciální vzduchové směsi pro hloubkové potápěče. Dříve se helium používalo na plnění balónů a vzducholodí, kde postupně vytlačilo používaný lehčí, ale hořlavý vodík. Mimo to se helium využívá k vytvoření inertní atmosféry při svařování hliníku a hořčíku, popř. jejich slitin a také při práci s hořlavinami.